Přihlásit přes Google
Přihlásit přes Facebook
Představte si to: těšíte se na epické sjezdy v Alpách, plánujete trasu měsíce dopředu, ale místo vysněných stezek nacházíte jen vyprahlou, popraskanou zem a cedule se zákazem vstupu. Pro tisíce cyklistů se letos na jaře 2026 stává tento scénář realitou. Jižní svahy Alp, zejména v Itálii a Francii, zažívají bezprecedentní období sucha, které dramaticky mění podobu krajiny a ohrožuje nejen cyklistickou infrastrukturu, ale i křehký horský ekosystém. Zima s rekordně malým množstvím sněhu a nadprůměrně teplé jaro vytvořily smrtící koktejl.
Důsledky jsou vidět na každém kroku. Půda ztrácí svou soudržnost, což vede k nebezpečné erozi a sesuvům půdy. Některé oblíbené traily musely být úplně uzavřeny kvůli riziku padajících kamenů, které dříve držel na místě permafrost nebo vlhká půda. "Je to šokující. Tam, kde byla loni zurčící bystřina, je dnes jen suché koryto," popisuje situaci pro zahraniční média jeden z místních horských vůdců. Nejde jen o cyklisty – trpí celá místní ekonomika závislá na turismu, a to v období, které mělo být startem letní sezóny.
Tato extrémní situace v Alpách je bohužel jen špičkou ledovce globálního problému – klimatické změny. Podle zprávy programu Copernicus zažívá Evropa stále častější a intenzivnější vlny veder a sucha. "To, co vidíme v Alpách, je akcelerovaný model toho, co v mírnější podobě může potkat i další pohoří v Evropě," varují klimatologové. A to nás přivádí k nepříjemné otázce: může podobný osud potkat i české hory jako Krkonoše, Šumavu nebo Beskydy?
Odborníci se shodují, že i když střední Evropa není (zatím) zasažena tak dramaticky, varovné signály jsou tu s námi. Zimy jsou stále chudší na sníh a letní přívalové deště nedokážou deficit vody doplnit, naopak způsobují erozi. "Musíme se připravit na to, že naše lesy a hory budou sušší. To znamená vyšší riziko požárů a nutnost přizpůsobit management stezek i chování návštěvníků," uvádějí odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu ve svých pravidelných zprávách. Pro cyklisty to může znamenat více dočasných uzavírek a nutnost pečlivěji plánovat trasy s dostatkem vody.
Není to však jen o negativech. Tato situace nás nutí přemýšlet o udržitelnějším přístupu k horské cyklistice. Provozovatelé areálů i samotní jezdci musí klást větší důraz na šetrnou údržbu trailů, ochranu vodních zdrojů a respektování přírodních limitů. Možná je čas objevit kouzlo jízdy v nižších polohách nebo se zaměřit na jiné aspekty cyklistiky. Jedno je jisté – doba, kdy jsme brali horské stezky jako samozřejmost, pomalu končí. Musíme se naučit být vnímavějšími a zodpovědnějšími návštěvníky hor, jinak nám pod koly zmizí dříve, než si myslíme.
Zvyšuje sucho v horách riziko pro samotné cyklisty?
Jednoznačně ano. Kromě zjevných rizik, jako jsou sesuvy půdy a padající kamení, zvyšuje sucho prašnost, což může vést k respiračním potížím. Sypký, suchý povrch trailů také zhoršuje přilnavost plášťů a zvyšuje riziko pádu. V neposlední řadě je v suché krajině těžší najít zdroje pitné vody, což zvyšuje riziko dehydratace.
Jak mohu jako cyklista přispět k ochraně trailů v suchých podmínkách?
Jezděte plynule a vyhýbejte se smykování, které narušuje povrch stezky a přispívá k erozi. Nikdy nejezděte mimo vyznačené trasy. Pokud je trail poškozený, informujte jeho správce. Samozřejmostí je odnášení všech odpadků a absolutní zákaz zakládání ohně v přírodě kvůli extrémnímu riziku požáru.
