Davy cyklistů na elektrokolech zaplavují hřebeny Krkonoš i Šumavy. Pro někoho splněný sen, pro jiné noční můra. Znamená to konec klidné horské turistiky, nebo naopak udržitelnou budoucnost pro regiony? Podívali jsme se na tvrdá data a zeptali se odborníků.

Ještě před pár lety byly hřebeny českých hor doménou zdatných pěších turistů a hrstky nejodhodlanějších cyklistů. Dnes je vše jinak. S masivním nástupem elektrokol se horské trasy otevřely prakticky komukoliv. Místa, dříve dostupná jen po hodinách náročného stoupání, jsou nyní na dosah rodinám s dětmi i seniorům. Tato demokratizace horské cyklistiky přináší obrovský ekonomický boom pro horská střediska, ale zároveň vyvolává vážné otázky o udržitelnosti, bezpečnosti a budoucnosti našich hor.

Na jedné straně stojí majitelé penzionů, restaurací a půjčoven elektrokol, kteří si mnou ruce. „Letní sezóna je díky elektrokolům silnější než kdy dříve. Lidé zůstávají déle, více utrácejí a objevují místa, kam by se dříve nevydali,“ pochvaluje si Jan Novotný, provozovatel horského hotelu v Peci pod Sněžkou. Data z regionálních informačních center mluví jasně: návštěvnost v letních měsících stoupla za poslední tři roky v některých lokalitách až o 40 %, přičemž velká část nových návštěvníků uvádí jako hlavní motiv právě cykloturistiku na elektrokole.

Na straně druhé však sílí hlasy ochránců přírody a tradičních turistů. Správy národních parků, jako je KRNAP nebo NP Šumava, varují před erozí horských stezek, které nebyly projektovány na takto intenzivní provoz. „Dochází ke konfliktům mezi cyklisty a pěšími, plašení zvěře a poškozování citlivých ekosystémů. Některé úseky se mění v blátivé dálnice,“ říká s obavami mluvčí Správy KRNAP. Množí se debaty o regulaci, zákazu vjezdu do některých zón nebo zavedení speciálních, oddělených tras pouze pro cyklisty.

Problémem není samotné elektrokolo, ale spíše chování některých jezdců a chybějící infrastruktura. Zatímco v alpských zemích, jako je Rakousko či Švýcarsko, jsou na boom e-biků lépe připraveni díky husté síti nabíjecích stanic, jasně značeným trasám a osvětovým kampaním, Česko v tomto ohledu trochu zaspalo. Stále chybí komplexní strategie, jak tento fenomén uchopit, aby přinášel regionům prosperitu, aniž by ničil to nejcennější – samotnou přírodu.

Budoucnost horské turistiky v Česku tak stojí na křižovatce. Bude to cesta nekontrolovaného růstu s rizikem devastace přírody, nebo se podaří najít udržitelný model, který skloubí ekonomické zájmy s ochranou horských ekosystémů? Odpověď závisí na rychlé a zodpovědné reakci úřadů, podnikatelů i samotných cyklistů. Jedno je jisté: hory už nikdy nebudou jako dřív.

Plánují národní parky nějaká omezení pro elektrokola?

Ano, některé správy národních parků již diskutují o možných regulacích. Ve hře je například omezení vjezdu do nejcennějších klidových zón, zavedení jednosměrného provozu na úzkých stezkách nebo časové omezení provozu. Cílem není cyklisty vyhnat, ale usměrnit provoz tak, aby nedocházelo k poškozování přírody a konfliktům s pěšími turisty.

Kde v českých horách najdu nejlepší infrastrukturu pro e-biky?

Mezi nejlépe připravené oblasti patří například Lipensko, Orlické hory nebo Jeseníky, kde v posledních letech masivně investovali do rozšiřování sítě nabíjecích stanic a značení tras vhodných pro elektrokola. Dobře hodnocené jsou i některé části Šumavy a Krkonoš, i když zde je koncentrace turistů nejvyšší a infrastruktura je často na hraně své kapacity.

Štítky
Autor: Daniel Česák dne