Elektrokola na operačním stole: Lékaři bijí na poplach. A česká čísla nejsou o nic lepší

Epidemie, o které se nemluví

Data jsou neúprosná. Studie publikovaná v odborném časopise JAMA Surgery odhalila, že počet úrazů na elektrokolech ve Spojených státech vzrostl mezi lety 2017 a 2022 třicetinásobně. Hospitalizace se ve stejném období zvýšily dokonce třiačtyřicetinásobně. Z 1 600 zraněných v roce 2018 se číslo vyšplhalo na 23 000 v roce 2022. A trend nezpomaluje — podle nejnovějších dat z července 2026 tvoří plných 41 % všech návštěv pohotovosti po nehodě na elektrokole pacienti ve věku 10 až 19 let.

Dr. John Maa, traumatolog z MarinHealth a člen American College of Surgeons, popisuje situaci bez příkras: „Chirurgové po celém světě jsou svědky vážného vzorce zranění a úmrtí spojených s elektrokoly." V Memorial Healthcare System na Floridě zaznamenali mezi lety 2024 a 2025 nárůst o 178 procent. V dětské nemocnici v Los Angeles se počty zraněných dětí na elektrokolech každý rok zdvojnásobují už tři roky po sobě. Lékaři z Tampy mluví o „změně paradigmatu v tom, co děláme v urgentní medicíně".

Proč jsou zranění z elektrokol jiná — a horší

Elektrokolo není obyčejné kolo s motorem. Váží běžně 22 až 28 kilogramů, při jízdě dosahuje rychlosti, na kterou nejsou nezkušení jezdci připraveni, a kinetická energie při nárazu je násobně vyšší. Výsledkem jsou zranění, která traumatologové znají spíše z motocyklových nehod — devastující zlomeniny pánve, mnohočetná poranění vyžadující intenzivní péči a poranění hlavy, kterým by špičková přilba dokázala zabránit. Data z bellevueské nemocnice ukazují, že 69 % pacientů po nehodě na elektrokole vyžadovalo hospitalizaci a zhruba třetina skončila na jednotce intenzivní péče. V MarinHealth zemřelo více než 10 % obětí nehod na elektrokolech, které se dostaly na traumatologické oddělení.

Klíčový problém? Přes 52 % nehod elektrokol v Česku jsou takzvané samonehody — jezdec havaruje sám, bez účasti jiného vozidla. U běžných kol je tento podíl jen 45 %. Jinými slovy: elektrokolo svádí k přecenění vlastních schopností a podcenění rychlosti. A právě tahle kombinace posílá lidi na operační stůl.

Česká realita: pět mrtvých za sedm měsíců

Možná si říkáte, že jde o americký problém. Není. Data Centra dopravního výzkumu a BESIP za prvních sedm měsíců roku 2025 mluví jasně: 511 nehod elektrokol, meziroční nárůst o 37 procent. Pět mrtvých, 36 těžce zraněných, 420 lehce zraněných. Společenské ztráty z těchto nehod přesáhly dvě miliardy korun — a to jen za sedm měsíců. K tomu připočtěme 424 nehod elektrokoloběžek s jedním mrtvým a 28 těžce zraněnými.

A kdo jsou oběti? Statistiky odhalují znepokojivý vzorec. Celých 42 % zraněných cyklistů na elektrokolech jsou lidé starší 65 let a téměř polovina všech smrtelných a těžkých zranění připadá právě na seniory. Elektrokolo jim dalo křídla — ale také rychlost, na kterou jejich reflexy a fyzická kondice často nestačí. Na druhém konci spektra stojí teenageři: v USA tvoří mladí mezi 10 a 19 lety 41 % návštěv pohotovosti, v Česku podobná věková data zatím chybí, ale trend je nepochybně stejný.

Tři zabijáci, kterým se dá vyhnout

Při pohledu na data vystupují tři faktory, které proměňují běžnou vyjížďku v cestu na operační sál. Zaprvé: absence helmy. V Česku nemělo při nehodě helmu 53 % zraněných cyklistů na elektrokole. U elektrokoloběžek je to dokonce 79 %. Přitom americká studie z roku 2024 ukázala devětačtyřicetinásobný nárůst poranění hlavy u jezdců na elektrokolech za posledních pět let. Zadruhé: alkohol. Plných 30 % viníků nehod na elektrokolech v Česku mělo v krvi alkohol. U koloběžek je to dokonce 43 % — často s hodnotami nad 1,5 promile. Zatřetí: nezkušenost. Elektrokolo akceleruje jinak, brzdí jinak, zatáčí jinak. První jízda by neměla být zkušební jízdou v ostrém provozu.

Co s tím? Cesta vpřed není zákaz, ale rozum

Odpovědí není zakazovat elektrokola ani je démonizovat. Jsou skvělým dopravním prostředkem, který mění města k lepšímu — stačí se podívat na analýzu deníku The Guardian, která popisuje, jak města od New Yorku po Denver hledají rovnováhu mezi podporou mikromobility a bezpečností. Klíčem je osvěta, infrastruktura a osobní zodpovědnost. V Česku už běží projekty jako eBike Bezpečně nebo Ne-riskuj aneb Škola ebiku, které učí jezdce bezpečně ovládat stroj, který může vážit přes 25 kilo a jet pětadvacítkou.

Helma by měla být pro jezdce na elektrokole stejnou samozřejmostí jako pásy v autě. Jízda pod vlivem alkoholu by měla být společensky nepřijatelná — stejně jako za volantem. A každý, kdo na elektrokolo přesedá z obyčejného kola nebo po letech bez šlapání, by si měl dopřát chvíli na bezpečném místě, než vyrazí do ulic. Elektrokolo není hračka. Je to dopravní prostředek, který si zaslouží respekt. Jinak se totiž dříve nebo později setkáte s někým, jako je doktorka Pfaffová — na místě, kde byste rozhodně být nechtěli.