Elektrokola v národních parcích: Pomocník turismu, nebo nečekaná hrozba pro divokou přírodu?

Elektrokola zažívají v České republice nevídaný boom. Podle odhadů Svazu dovozců kol se v roce 2025 prodalo přes 220 tisíc jízdních kol s elektrickým pohonem, což znamená, že každé druhé nově zakoupené kolo v zemi bylo e-bike. Tento trend se nevyhýbá ani chráněným územím. Národní parky, které byly dosud doménou pěších turistů a zkušených cyklistů, se najednou otevírají široké veřejnosti díky asistenci motoru. Pro mnohé jde o vysněný způsob, jak objevit krásy přírody bez fyzického vyčerpání. Pro ochranáře přírody ale rostoucí počty elektrokol představují novou výzvu, na kterou nebyli připraveni.

Šumava na hranici únosnosti

Nejvýraznější nárůst cyklistů na elektrokolech zaznamenali správci Národního parku Šumava. Rozsáhlá síť lesních cest a nádherné výhledy lákají tisíce návštěvníků ročně. S příchodem elektrokol se však začaly objevovat problémy, které dosud patřily spíše do oblasti teorie. E-bike umožňuje projet mnohem větší vzdálenosti, než by člověk zvládl na klasickém kole, a často zavádí turisty do míst, kam by se sami nevydali. Právě to je jádro problému: zatímco zpevněné cyklostezky a lesní komunikace jsou na takový provoz stavěné, mnoho cest v národním parku má charakter přírodních stezek, kde motorizovaný provoz způsobuje erozi půdy a narušuje biotopy.

Zejména v období hnízdění divoké zvěře může být nečekaný pohyb cyklistů fatální. Správa parku opakovaně upozorňuje, že rychlý průjezd lesními úseky ruší tetřevy, jeleny i vzácné druhy ptáků. V některých lokalitách proto platí zákaz vjezdu cyklistů mimo vyznačené trasy a v období od března do července se omezení ještě zpřísňují. Přesto horská služba i strážci parku každoročně řeší desítky případů, kdy turisté na elektrokolech zabloudili nebo úmyslně opustili značené cesty. Pokuta za porušení může dosáhnout několika tisíc korun, ale preventivní efekt je sporný.

Krkonoše: Když pomocník zradí

Podobnou situaci řeší i Krkonošský národní park. Elektrokola zde sice oficiálně smějí po většině zpevněných cest, ale problém nastává ve chvíli, kdy se turisté rozhodnou pro výjezd do vyšších poloh. Náročné stoupání spotřebovává baterii rychleji, než si mnoho jezdců připouští, a zvláště v chladném horském počasí klesá dojezd ještě výrazněji. Horská služba ČR opakovaně varuje před podceněním plánování trasy. Každý rok zasahuje u desítek cyklistů, kteří uvízli v terénu s vybitým akumulátorem a nemají fyzickou kondici na to, aby kolo odtlačili zpět.

Pro záchranné složky jde o značné komplikace. Terénní vozidla nemohou všude, a v některých případech musí záchranáři přenášet těžká elektrokola i s vyčerpanými jezdci na zádech. S ohledem na to, že moderní e-bike může vážit přes 25 kilogramů, jde o fyzicky náročnou záležitost. Horská služba proto doporučuje, aby si každý jezdec před výjezdem do hor zkontroloval stav nabití baterie, naplánoval trasu s rezervou alespoň 30 % kapacity a vzal s sebou vhodné oblečení i náhradní výživu. Zároveň upozorňuje, že elektrokolo není motorka – v terénu bez asistence jezdce s vybitou baterií je často těžší ovladatelné než klasické kolo.

Jak to řeší ve světě?

Problém elektrokol v chráněných územích neřeší jen Česká republika. V sousedním Rakousku platí v národních parcích přísná pravidla, která dělí cesty na ty povolené pro všechna kola a ty určené výhradně pro pěší. V německých národních parcích, například v Bavorském lese, je vjezd elektrokolů na většinu lesních cest zakázán úplně. Americký National Park Service přistoupil k pragmatičtějšímu přístupu: e-bike smí po silnicích a zpevněných cestách tam, kde je to povoleno i pro klasická kola, ale do odlehlých přírodních rezervací mají cyklisté vstup zakázán bez výjimky.

Společným jmenovatelem všech regulací je snaha o kompromis mezi zpřístupněním přírody široké veřejnosti a ochranou citlivých ekosystémů. Studie z Alp ukazují, že nárůst cykloturistiky – ať už na klasických nebo elektrických kolech – má měřitelný dopad na erozi půdy, rušení zvěře a dokonce na rozšiřování invazivních rostlin prostřednictvím pneumatik. Právě proto se ochránci přírody v celé Evropě shodují na jednom: elektrokolo samo o sobě není hrozbou, ale chování jeho uživatele ano. Nedodržování pravidel, jízda mimo cesty a nerespektování klidových zón jsou problémy, které by existovaly i bez elektromotoru.

Klima mění pravidla hry

V kontextu klimatických změn se role elektrokol v národních parcích stává ještě složitější. S rostoucími teplotami se turistická sezona prodlužuje a návštěvníci míří do vyšších poloh, kde bylo dřív podstatně chladněji. Elektrokola jim to umožňují s minimem námahy. Zatímco dříve turista ušel za den patnáct kilometrů, dnes na e-biku zvládne padesát. To znamená větší tlak na infrastrukturu, více odpadků na trasách a častější konflikty s volně žijícími zvířaty.

Ve střední Evropě zatím nedochází k masivní devastaci v měřítku, jaké známe z přetížených alpských destinací, ale varovné signály jsou zřetelné. Odborníci z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví upozorňují, že české národní parky nejsou na masový nájezd cyklistů připraveny kapacitně ani personálně. Chybí dostatek parkovišť, cyklopointů a zejména informačních kampaní, které by návštěvníky naučily respektovat pravidla. Správy parků se proto postupně přiklánějí k modelu zavedenému v Rakousku: zpřístupnit turistiku, ale striktně kontrolovat, kudy mohou cyklisté projet.

Jak jezdit zodpovědně?

Pokud plánujete výlet s elektrokolem do národního parku, držte se několika základních pravidel. Především si ověřte, které trasy jsou pro cyklisty otevřené – na webových stránkách jednotlivých parků najdete aktuální mapy s vyznačenými omezeními. Nikdy nejezděte mimo značené cesty, i když vám GPS nebo trailová aplikace ukazují „zkratku“. Respektujte období zákazu vjezdu v době hnízdění a buďte obzvláště opatrní v raných ranních a večerních hodinách, kdy je zvěř nejvíce aktivní.

Plánujte trasu s ohledem na dojezd svého kola a pamatujte, že v kopcovitém terénu se spotřeba baterie může zdvojnásobit. Vždy mějte s sebou nabíječku nebo alespoň kontakt na místo, kde si můžete baterii dobít. A pokud se vám přece jen vybije baterie v terénu, nezůstávejte sami – volejte Horskou službu na čísle 1210. Její profesionálové vám pomohou, ale uvědomte si, že každá zbytečná výjezzdová akce stojí desítky tisíc korun a odčerpává kapacity, které mohou chybět u skutečného život ohrožujícího případu.