Elektrokolo bez pedálů? Zastaralé zákony dusí budoucnost mobility

Když Micah Toll, jeden z nejznámějších amerických expertů na elektromobilitu, poprvé usedl na JackRabbit MG Doble, okamžitě ho uchvátilo. Lehké, skladné, rychlostí i výkonem srovnatelné s běžným elektrokolem. Jen s jedním zásadním rozdílem: nemělo pedály. A právě toto „nedostatk“ podle současných zákonů proměňuje prakticky identické vozidlo v nelegální hrozbu na silnici. Příběh, který by mohl znít jako absurdní vtip, ve skutečnosti odhaluje hluboký problém celé moderní mobility: naše regulace zaostávají za technologiemi a český trh není výjimkou.

V Evropské unii a tedy i v České republice platí jednoduché pravidlo: elektrokolo musí mít pedály, jeho motor nesmí překročit 250 W a asistence se musí vypnout při rychlosti 25 km/h. To jsou rozumné limity, které chrání bezpečnost všech účastníků provozu. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se na trhu objeví zařízení, která jsou fyzikálně identická — stejná rychlost, stejná hmotnost, stejný výkon — jen prostě nemají kliky. Místo nich nabízejí skládací stupačky. A najednou se z nich stává elektrická koloběžka, moped nebo dokonce neidentifikovatelný dopravní prostředek s nejistou právní statusem.

V USA se tento paradox stal natolik palčivým, že některé státy začínají přehodnocovat celý regulační rámec. Například v Oregonu se připravuje zákon, který by konečně rozšířil definici mikromobility za hranice pedálů. V Minnesotě zase zákonodárci diskutují o nové kategorii „motorizovaných kol“, která by pokryla zařízení s výkonem 750 až 1500 W. Cíl je jasný: nehodnotit vozidlo podle toho, jak vypadá, ale podle toho, co umí — tedy podle rychlosti, hmotnosti a způsobu užití. Pro české cyklisty to může znít jako vzdálená debata, ale opak je pravdou. Evropa totiž čelí přesně stejnému tlaku.

Na českém trhu se již několik let prodávají zařízení, která formálně nejsou elektrokoly, ale prakticky se jimi chovají. Lehká sedadlová elektrická vozítka, minikola bez pedálů nebo upravené koloběžky s sedlem často dosahují rychlostí do 25 km/h a hmotnosti pod 30 kg. Přesto jejich majitelé riskují pokuty, protože zákon je neuznává jako plnohodnotná vozidla pro cyklostezky. Přitom právě tato zařízení mohou být klíčem k řešení městské dopravy — jsou dostupná lidem, kteří nemohou nebo nechtějí šlapat, a přitom zabírají na silnici méně místa než auto. Zapomínáme přitom na základní cíl: dostat lidi z aut, a ne lpět na technických detailech.

Odpůrci rozšíření definice elektrokol namítají, že by to mohlo otevřít dveře nebezpečným rychlým strojům. Je to legitimní obava. Ale právě proto odborníci apelují na to, aby nová pravidla hodnotila funkční parametry, nikoli estetiku. 20kilometrová rychlost na cyklostezce je bezpečná, ať už ji dosáhnete pedály nebo stupačkami. Naopak 45kilometrový stroj s pedály, který se formálně vejde do kategorie speed pedelec, může být pro chodce mnohem větší hrozbou. Rozdíl není v pedálech, ale v fyzice pohybu.

Co tedy čeká české jezdce? V dohledné době pravděpodobně žádnou velkou změnu. Česká legislativa kopíruje evropskou směrnici a ta je v tomto ohledu konzervativní. Avšak tlak trhu roste. Čím dál více lidí hledá alternativy k autu i k běžnému kolu. Města se plní seniorskými obyvateli, rodinami s dětmi a lidmi s omezenou hybností, pro které jsou pedály bariérou. Pokud chceme, aby elektromobilita skutečně nahradila část automobilové dopravy, musíme přestat diskriminovat technologie, které stejný cíl plní jinou cestou. Budoucnost není v pedálech. Budoucnost je v rozumu.