Elektrokolo na zdravotní pojištění? Amerika ukazuje cestu, kterou by Česko mělo následovat

Když americká značka MOD BIKES tento týden oznámila, že zákazníci mohou na nákup elektrokola použít peníze ze svého zdravotního spořicího účtu (HSA) nebo flexibilního výdajového účtu (FSA), mnozí zůstali v němém úžasu. Nejde přitom o marketingový trik — jde o zásadní posun v tom, jak americký zdravotní systém začíná vnímat elektrokola: nikoli jako luxusní hračku, ale jako legitimní nástroj prevence a léčby. Pro českého čtenáře, zvyklého na univerzální zdravotní péči, zní koncept zdravotních spořicích účtů cize. Princip je ale geniálně jednoduchý: zaměstnanci si odkládají část mzdy před zdaněním na účet určený pro zdravotní výdaje, čímž ušetří až 30 % nákladů. A právě elektrokola — konkrétně ta s asistenčním pohonem třídy Class 1 — se nyní na seznam kvalifikovaných výdajů dostala.

Co za tím stojí? Především rostoucí množství vědeckých důkazů. Studie zveřejněná v únoru 2026 vědci z University of Reading a Oxford Brookes University přinesla překvapivé zjištění: u cyklistů ve věku 50 až 83 let, kteří pravidelně jezdili na elektrokole, došlo k měřitelnému zlepšení kognitivních funkcí a duševní pohody — a v některých ukazatelích dokonce překonali skupinu jezdců na klasických kolech. Vedoucí výzkumnice Dr. Louise-Ann Leyland uvedla, že klíčovým faktorem nebyla fyzická náročnost, nýbrž sebedůvěra a pravidelnost. Jinými slovy: právě proto, že elektrokolo ubírá bolestivé vrcholy námahy, lidé na něm jezdí častěji a déle. A mozek jim za to děkuje.

Že elektrokola nepředstavují „podvádění“ na cestě ke kondici, dokládá i rozsáhlá studie z roku 2019, která analyzovala data více než 10 000 dospělých ze sedmi zemí. Výsledek byl jednoznačný: jezdci na elektrokolech vykazovali vyšší týdenní metabolický ekvivalent (MET) než cyklisté na klasických kolech. Paradox, že? Vysvětlení je prosté — na elektrokole lidé stráví více času, ujedou více kilometrů a jezdí pravidelněji. Kopce, které by na obyčejném kole vzdali, s asistencí hravě zdolají. A výzkum z roku 2021 publikovaný v časopise American College of Sports Medicine potvrdil, že účastníci vnímali jízdu na elektrokole jako „zábavnější a příjemnější“ — což jsou přesně ty faktory, které rozhodují o tom, zda se z pohybu stane dlouhodobý návyk, nebo jen novoroční předsevzetí.

Jak to celé funguje v americké praxi? Zákazník potřebuje takzvaný Dopis o zdravotní nezbytnosti (Letter of Medical Necessity) od svého lékaře, který potvrdí, že elektrokolo přispívá k léčbě nebo zmírnění konkrétního zdravotního stavu — ať už jde o obezitu, artritidu, kardiovaskulární onemocnění, omezenou mobilitu nebo třeba úzkost a depresi. Následně si může elektrokolo pořídit z předzdaněných prostředků HSA/FSA účtu. MOD BIKES, průkopník tohoto modelu, nabízí v rámci programu modely jako skládací City+ nebo robustní Sahara SideCar. CEO společnosti Dor Korngold k tomu řekl: „Tohle není jen další sleva. Pro kvalifikované zákazníky to znamená, že prémiové elektrokolo se stává výrazně dostupnějším.“ A nelze mu to mít za zlé — když prevence vyjde levněji než léčba následků, dává ekonomický smysl ji podporovat.

Otázka pro české čtenáře je nasnadě: máme šanci, že by se něco podobného prosadilo i u nás? Odpověď je zatím skeptická, nikoli však beznadějná. České zdravotní pojišťovny sice nabízejí příspěvky na pohybové aktivity z fondů prevence — plavání, lyžování či fitness — ale elektrokolo jako uznaný zdravotnický prostředek je zatím mimo radar. Přitom právě Česká republika, s jednou z nejvyšších měr obezity v Evropě a stárnoucí populací, by z podobného programu mohla těžit enormně. Prevence je násobně levnější než léčba diabetu, srdečních chorob a kloubních náhrad, které dnes zatěžují český zdravotní systém desítkami miliard korun ročně. VZP, největší česká pojišťovna, ročně vydá na prevenci přes miliardu korun. Kdyby z toho šlo promile na podporu pořízení elektrokol — nemluvíme o plné úhradě, ale o smysluplném příspěvku — dopad na veřejné zdraví by mohl být výrazný.

V Evropě už první vlaštovky existují. Belgie zavedla daňové zvýhodnění pro zaměstnance dojíždějící na kole včetně elektrokol, Francie nabízí dotace až 400 eur a Nizozemsko, cyklistická velmoc planety, šlo ještě dál — zaměstnavatelé mohou přispívat až 0,27 eura za kilometr dojížďky na elektrokole, a to zcela bez daně. Není to sice „elektrokolo na předpis“ v americkém stylu, ale princip je tentýž: stát aktivně motivuje občany k pohybu, protože ví, že se mu to vyplatí.

Samozřejmě, skepticismus je namístě. Ne každý lékař podepíše doporučení, a ne každé elektrokolo splňuje medicínská kritéria. Zásadní je i rozlišení: program funguje pouze pro Class 1 e-biky, tedy elektrokola s asistentem do 32 km/h bez plynové páčky — žádné silniční rakety, ale skutečné nástroje pro zdravý pohyb. V americkém tisku se navíc objevují hlasy varující, že jde zatím primárně o iniciativu samotných výrobců a že daňový úřad IRS zatím nevydal oficiální pokyny. Přesto trend ukazuje jasný směr: elektrokolo přestává být vnímáno jako technologická hračka pro nadšence a vstupuje do světa zdravotní péče a prevence.

Co to znamená pro českého cyklistu právě teď? Možná méně, než bychom si přáli — ale více, než si myslíme. Každá cesta na elektrokole, kterou nahradíte jízdu autem, každý kopec, který díky asistenci neotočíte, a každý výlet, na který byste bez motoru nevyrazili, je investicí do vašeho zdraví. A investicí, kterou si — na rozdíl od Američanů — zatím musíte platit ze svého. Jedno je jisté: až jednou české pojišťovny objeví sílu elektrokol jako nástroje prevence, budeme se divit, proč nám to trvalo tak dlouho.