Ilustrační foto
Od ledna 2026 platí v pražském metru nové pravidlo pro přepravu elektrokol: cestující musí před vstupem do vagónu vyjmout baterii z rámu. Dopravní podnik si od opatření sliboval, že výrazně sníží riziko požáru v podzemní dopravě. Hasiči však nyní překvapivě potvrdili, že vyndaná baterie samovznícení nezabrání. Proč tedy Praha nařízení zavedla a jak se s rostoucí popularitou elektrokol vypořádávají jiná evropská města?

Pravidlo, které zní logicky, ale nefunguje

Pražský dopravní podnik se rozhodl zakročit. Od ledna 2026 mohou cestující převážet elektrokola metrem pouze pod podmínkou, že před nástupem do stanice vyjmou akumulátor z kola a přepraví jej zvlášť. Na první pohled to dává smysl — odpojená baterie přeci nemůže způsobit požár, když je mimo elektrokolo. Jenže realita je podstatně složitější a potenciálně nebezpečnější.

Podle informací, které zveřejnily Novinky.cz, hasiči konstatovali, že toto opatření nezmění pravděpodobnost samovznícení baterie vůbec. Pokud dojde k chemické reakci v poškozených článcích lithium-iontové baterie, hoří stejně, ať už leží v rámu kola, v batohu na zádech, nebo v tašce na sedadle vedle vás. Dopravní podnik tak zavedl pravidlo, které sice uklidňuje veřejnost, ale odborníci jej považují za zbytečné.

Proč baterie hoří a jak vzniká samovznícení

Lithium-iontové baterie, které pohánějí drtivou většinu moderních elektrokol, jsou energeticky husté a chemicky aktivní. Samovznícení obvykle způsobuje mikroskopické poškození vnitřních článků, často vzniklé při nehodě, pádu, nebo při dlouhodobém používání. Kritickým momentem bývá také nepřiměřené nabíjení — například přes noc na necertifikované nabíječce, nebo v příliš teplém prostředí.

Nebezpečí tkví v tom, že proces samovznícení je řetězový. Jeden článek začne uvolňovat teplo a plyny, což rozžhaví sousední články. Během několika minut může baterie dosáhnout teplot přes 500 °C a vydat toxické zplodiny. A právě tento jev hasiči mají na mysli: baterie v batohu může být v uzavřeném prostředí metra dokonce nebezpečnější, protože plameny se šíří bez varování a cestující nemají šanci zasáhnout.

Jak to dělají v zahraničí? Londýn a další města přitvrdila

Zatímco Praha experimentuje s částečnými zákazy, jiná světová města zvolila razantnější přístup. V londýnském metru je přeprava elektrokol s bateriemi přísně zakázána. Důvodem je právě extrémní obtížnost hašení hořící lithium-iontové baterie v podzemních tunelech. Londýnská hasičská služba opakovaně varovala, že jediný hořící akumulátor může zaplnit stanici jedovatým kouřem během několika sekund.

Podobně přistupují i dopravní podniky v New Yorku a částečně v Paříži, kde platí buď úplný zákaz, nebo přeprava pouze s bateriemi do určité kapacity. Česká praxe je však specifická: země má jednu z nejrychleji rostoucích populací elektrokolařů v Evropě, přitom infrastruktura pro jejich bezpečnou přepravu a úschovu zaostává. Středoevropský cyklista tak často nemá jinou možnost než spoléhat se na MHD v zimě, při defektu nebo při návratu z delší trasy.

Co to znamená pro české jezdce a dopravce

Praha není v tomto dilematu sama. V Brně, Ostravě i dalších městech dopravní podniky řeší stejnou otázku: jak integrovat desítky tisíc elektrokol do stávající dopravy, aniž by se exponenciálně zvýšilo riziko požárů. Statistiky ukazují, že počet elektrokol v České republice roste každoročně o dvojciferná procenta, zatímco počet incidentů s bateriemi zůstává relativně nízký — ale právě proto, že každý jednotlivý případ má potenciál být katastrofální, jsou dopravní podniky nuceny jednat.

Problém je, že opatření typu „vynechejte baterii“ vytvářejí falešný pocit bezpečí. Když cestující vidí ceduli s tímto pravidlem, může si myslet, že riziko je eliminováno. Ve skutečnosti by ale měl být maximálně obezřetný při každé přepravě lithium-iontové baterie v uzavřeném prostředí — a to bez ohledu na to, zda je v kole, nebo v batohu.

Jak minimalizovat riziko při přepravě baterie v MHD

I když pražské nařízení podle hasičů samo o sobě neochrání, existují konkrétní kroky, které každý majitel elektrokola může udělat pro snížení rizika. Především: nepřepravujte poškozenou nebo nafouknutou baterii. Jakýkoli viditelný defekt — promáčkliny, odřeniny, nepravidelné nabíjení — je signálem, že by baterie měla zůstat doma.

Dále je vhodné baterii nenechávat na přímém slunci před cestou a nepřepravovat ji v neprodyšném pouzdře. Ideální je speciální nehořlavý obal, který alespoň na prvních kritických minutách zpomalí šíření plamenů. A konečně: cestujte v době mimo špičku, kdy je v metru více prostoru pro okamžitou evakuaci. Tyto opatření nejsou dokonalá, ale představují reálný kompromis mezi svobodou pohybu a bezpečností.

Proč vlastně dopravní podnik zavedl pravidlo vyndání baterie, když to nefunguje?

Opatření bylo pravděpodobně přijato jako preventivní krok proti rostoucímu počtu elektrokol v pražském metru a v reakci na incidenty v zahraničí. Veřejný dojem, že „odpojená baterie je bezpečnější“, přetrvává i mezi laiky, ačkoliv hasiči tento předpoklad vyvrátili.

Může hasičský sbor něco udělat proti tomuto nařízení?

Hasiči nemají pravomoc měnit dopravní předpisy, mohou pouze poskytovat odborná stanoviska. Rozhodnutí o přepravních podmínkách v MHD leží na dopravním podniku a Magistrátu hlavního města Prahy, kteří by měli odborné rady zapracovat do budoucích verzí směrnice.

Jaká je šance, že se moje baterie skutečně vznítí v metru?

Statisticky je pravděpodobnost velmi nízká — jde o řádově jednotky případů ročně v celé republice. Riziko se ale výrazně zvyšuje u starších, poškozených nebo levných baterií bez certifikace. Pokud máte baterii v dobrém stavu a od renomovaného výrobce, riziko je minimální, ale nikdy nulové.

Štítky
Autor: Daniel Česák dne