Koleje ustoupily cyklistům: Veselí nad Lužnicí otevřelo stezku na starém železničním náspu

Jak se zrodila stezka z opuštěných kolejí

Příběh tohoto projektu začal tam, kde se Česko pustilo do modernizace jedné ze svých nejdůležitějších železničních koridorů — tratě Praha–České Budějovice. Výstavba nového, rychlejšího vedení trati znamenala, že původní drážní těleso v části města Veselí nad Lužnicí ztratilo smysl. Koleje odešly. Násep zůstal.

V roce 2018 město získalo toto těleso do svého majetku. Tehdy se mohlo zdát, že jde o méně zajímavou položku katastru — pruh zeminy a betonu vedoucí středem obce. Veselí ale rychle pochopilo, co má v rukou: přirozenou, vyvýšenou trasu bez automobilového provozu, která propojuje opačné konce města.

V roce 2019 zahájena projektová dokumentace, v roce 2021 vydáno stavební povolení. A 15. dubna 2026 — slavnostní otevření. Od prvního záměru k stuze, kterou přestřihnout trvalo osm let. V podmínkách českého stavebnictví jde o solidní výsledek.

Co stezka nabízí — a co překonává

Trasa v délce téměř 2,5 kilometru vede od nádraží v jižní části Veselí nad Lužnicí až k železniční zastávce na severu — tedy přesně přes část města, kde dřív chybělo bezpečné propojení. Povrch je asfaltový, tři metry široký, s půlmetrovými krajnicemi po obou stranách. Součástí trasy je také úsporné veřejné osvětlení s proměnnou intenzitou podle denní doby.

Klíčovou výzvou stavby bylo, že původní drážní násep kříží tři jihočeské řeky: Lužnici, Nežárku a jejich propojení Degárku. Celkem bylo nutné rekonstruovat šest mostních objektů. To byl technicky nejnáročnější — a zároveň finančně nejhltavější — aspekt celého projektu.

Stezka je smíšená: neslouží jen cyklistům, ale stejnou měrou chodcům, pejskařům i inline bruslařům. V zimě má ambici proměnit se v běžkařský okruh. Jinými slovy: není to infrastruktura pro úzkou skupinu sportovců, ale každodenní veřejný prostor pro celé město.

Náklady a financování: rekord v úspoře

Původní odhad investičních nákladů projektu činil 81 milionů korun. Výběrovým řízením se podařilo zakázku vysoutěžit za necelých 60 milionů korun — úspora přes 20 milionů při zachování plného rozsahu stavby. Výsledek, který není v Česku samozřejmostí.

Na financování se podílela dotace z IROP (Integrovaného regionálního operačního programu) ve výši 42,5 milionu korun. Zbytek doplatilo město z vlastních zdrojů. Veřejné peníze tak v tomto případě fungovaly přesně tak, jak mají: namísto silnic, které přivádějí auta, vznikl prostor, který přivádí lidi.

Elektrokola a e-gravel: Lužnice jako nová trasa

Pro cyklisty na elektrokolech má otevření nové stezky konkrétní praktický rozměr. Veselí nad Lužnicí leží na cyklotrase podél Lužnice, jedné z nejatraktivnějších jihočeských říčních tras vedoucí přes krajinu jihočeských rybníků a mokřadů. Celá oblast přitahuje cykloturisty z celé republiky — a nová infrastruktura ji zpřístupňuje bez nutnosti sdílet silnici s kamiony.

E-gravel a e-trekking kola, která si v posledních letech získávají českou veřejnost, se na takových trasách cítí jako doma. Asfaltový povrch s dostatečnou šířkou, klid, příroda a výhled na vodní plochy — přesně kombinace, pro kterou si jezdci podobná kola pořizují.

Co přijde dál: vizion propojení s Bošilcem a Dynín

Nová stezka není izolovaným kouskem asfaltu. Navazuje na starší úsek cyklostezky Horusice–Veselí nad Lužnicí, který město postavilo již dříve v délce přibližně 1,13 kilometru. Celkový záměr je výrazně ambicióznější: propojit Veselí nad Lužnicí přes Horusice až do obcí Bošilec a Dynín.

Právě tato perspektiva povyšuje projekt z lokální rekonstrukce na regionální cyklistický koridor. Jakmile se celý záměr zrealizuje, vznikne atraktivní trasa procházející jihočeskou venkovskou krajinou — vhodná pro rodiny, turisty i každodenní dojíždění do práce na elektrokole.

Město podle dostupných informací připravuje pokračování projektu, byť konkrétní termíny dalšího úseku zatím nebyly zveřejněny.

Drážní stezky: trend, který v Česku teprve začíná

Přeměna opuštěných drážních těles na cyklostezky je v Evropě osvědčenou strategií. Francie, Belgie nebo Velká Británie mají stovky kilometrů tzv. greenways na místě zrušených tratí. V Česku je takových příkladů zatím méně — o to více stojí za pozornost každý, který se podaří dotáhnout do konce.

Drážní tělesa mají pro cyklisty několik přirozených výhod: minimální sklony (železnice se sklonům vyhýbala), přirozená izolace od silniční dopravy a trasy vedené krajinou, nikoli obchvatem průmyslových zón. Kde se tyto podmínky splní, vznikají oblíbené stezky takřka samovolně.

Ve Veselí nad Lužnicí k tomu přibývá ještě jeden aspekt: šest rekonstruovaných mostů přináší cyklistům zážitek přejíždění přes řeky v místech, kde by jinak žádná přístupná cesta nevedla. To není jen funkce. To je dobrodružství.