Přihlásit přes Google
Přihlásit přes Facebook
Železnice, která nikdy nespatřila vlak
Psala se třicátá léta minulého století. Tomáš Baťa, vizionářský obuvnický magnát, snil o propojení svého rostoucího průmyslového impéria se vzdálenějšími kouty Valašska. Jedním z jeho ambiciózních plánů byla železniční trať z Vizovic přes Valašskou Polanku, která by otevřela region světu. Stavba se rozeběhla — dělníci vybudovali kilometry náspů, vyhloubili zářezy do kopců a postavili mostní konstrukce. Jenže pak přišla smrt Tomáše Bati v roce 1932, druhá světová válka a nakonec i změna priorit. Trať zůstala navždy rozestavěná.
„Člověk si až na místě uvědomí, jak obrovské lidské úsilí muselo být vynaloženo na budování náspů a zářezů připravované dráhy," říká starostka Vizovic Silvie Dolanská. A má pravdu — procházka po trase dodnes odhaluje monumentální zemní práce, které v době bez těžké mechanizace musely trvat roky.
Z nebezpečné silnice na bezpečný asfalt
Vizovice a Lutonina. Dvě valašské obce vzdálené od sebe pouhé tři kilometry. Donedávna je však spojovala jediná možnost — frekventovaná silnice I/69, která slouží jako hlavní tah mezi Zlínem a Vsetínem. Denně tudy projedou tisíce aut, desítky autobusů a kamionů. Pro cyklisty, a zejména rodiny s dětmi, to byla noční můra.
„Myšlenka vybudovat cyklostezku po trase Baťovy nedokončené dráhy vznikla už před zhruba dvaceti lety. Před dvanácti lety město oprášilo studii budování cyklostezek v Mikroregionu Vizovicko, která měla propojit sedm okolních obcí," vysvětluje starostka Dolanská. Projektová dokumentace vznikala v letech 2020 a 2021, následovalo povolování, majetkoprávní vypořádání a žádost o dotaci.
Samotná stavba probíhala od března do října 2024 a po ročním zkušebním provozu je stezka nyní oficiálně otevřena. Nová smíšená stezka pro chodce a cyklisty měří 2 141 metrů, je široká tři metry a její povrch tvoří asfalt s lokálními dlážděnými úseky. Celkové náklady dosáhly 18 milionů korun, přičemž většinu pokryly dotace z Evropské unie a část zaplatil Zlínský kraj. Pro srovnání — nejde o žádnou megalomanskou investici. Je to ukázka toho, že i za relativně skromné peníze lze vybudovat infrastrukturu, která zachrání životy.
Slavnostní otevření s puncem historie
Sobota 30. května 2026 se do historie Vizovic zapíše jako den, kdy se uzavřel devadesát let starý příběh. V 9:15 se na Masarykově náměstí sešli účastníci spanilé jízdy historických kol, organizované ve spolupráci s Cykloklubem Znojmo. Na místo dorazilo přibližně osm historických bicyklů — a pořadatelé vyzvali veřejnost, aby se připojila. Dobové oblečení bylo vítáno, nikoli povinné.
Přesně v 10 hodin starostka přestřihla pásku na Slušovské ulici a o dvacet minut později byla odhalena naučná tabule připomínající historii Baťovy dráhy. Samotný slavnostní průjezd cyklostezkou odstartoval v 10:30. A pak už to bylo jen na návštěvnících — komentovaná procházka po trase, kde jsou dodnes patrné zbytky původních technických prvků, zapojení do historických souvislostí od prvotní myšlenky až po realizaci, instalované dobové fotografie podél cesty.
Doprovodný program na místní části Manství nabídl přibližně 15 funkčních historických kol k vyzkoušení, šlapací káry, speciální malovací kolo a stanoviště zaměřené na bezpečnost cyklistů s možností získání bezpečnostního certifikátu.
Od železničních náspů k cyklostezkám: Měnící se tvář české krajiny
Příběh vizovické cyklostezky není ojedinělý. Přeměna zrušených nebo nikdy nedokončených železničních tratí na cyklostezky je celosvětovým fenoménem — od Spojených států přes Kanadu až po Španělsko a Francii. V Česku máme hned několik podobných projektů. Stačí vzpomenout na trasu zrušené železnice z Bechyně do Týna nad Vltavou nebo na cyklostezku v úseku bývalé trati z Kutné Hory do Zruče nad Sázavou.
Výhoda železničních náspů je nasnadě — terén je již připraven, stoupání jsou pozvolná (vlaky nesnesou prudké kopce) a krajina je často malebná. Pro elektrokola je to přímo ideální kombinace: pohodlné šlapání s mírným stoupáním, žádný provoz aut a výhledy, které na silnici prostě nezažijete. Navíc jedete po stopách historie, která je na každém kilometru hmatatelná.
Starostka Dolanská zdůrazňuje, že vizovická cyklostezka je teprve první etapou většího plánu. „Obce v mikroregionu Vizovicko mají studii na vzájemné propojení cyklostezkami," říká. Když se podaří propojit všech sedm obcí mikroregionu, vznikne síť bezpečných tras, která promění způsob, jakým místní i turisté objevují tento kout Valašska.
Proč právě na elektrokole? Tři důvody, které vás přesvědčí
Pokud přemýšlíte, zda na vizovickou novinku vyrazit s elektrokolem, odpověď zní: rozhodně ano. První důvod je praktický — pozvolné stoupání železničního náspu sice není náročné, ale až se stezka v budoucnu protáhne dál do kopců Vizovických vrchů, elektrická asistence se bude hodit čím dál víc. Druhý důvod je zážitkový: na elektrokole si můžete dovolit zastavit u každé naučné tabule, vyfotit si každý výhled na Chrastěšovské paseky nebo řeku Lutoninku, a přitom se nezadýchat. Třetí důvod je čistě pragmatický — Vizovice jsou proslulé likérkou Rudolf Jelínek. Po výletě si můžete dopřát exkurzi v palírně, a na elektrokole vás cesta zpátky nebude bolet.
Trasa vede kolem malebných valašských kopců, míjí obec Ublo a Bratřejov a nabízí krásné výhledy do krajiny, kterou byste z auta nikdy neviděli. Zastřešená odpočívka na trase navíc poskytuje ideální místo pro malý piknik uprostřed cesty.
Co tohle znamená pro českou cyklistiku
Projekt vizovické cyklostezky je důkazem, že i zapomenuté kapitoly průmyslové historie mohou dostat nový smysl. Železniční násep, který devadesát let jen zarůstal trávou, dnes slouží rodinám, sportovcům i turistům. Je to příběh o tom, jak infrastrukturní dědictví může změnit využití, aniž by ztratilo svou paměť. Naučné tabule podél trasy připomínají, co se tu kdysi plánovalo — a zároveň ukazují, kam jsme se jako společnost posunuli.
Je to také připomínka, že bezpečná cyklistická infrastruktura nemusí stát miliardy. Za 18 milionů korun získalo Vizovicko nejen bezpečné spojení dvou obcí, ale i novou turistickou atrakci. V době, kdy se v Česku stále vedou debaty o tom, zda investovat do cyklostezek, je vizovický příběh jasnou odpovědí: investice do cyklistické infrastruktury se vyplácí — ekonomicky, ekologicky i lidsky.
Jak je cyklostezka dlouhá a kudy přesně vede?
Cyklostezka měří 2 141 metrů a vede z Vizovic do Lutoniny po náspu nedokončené Baťovy železnice. Začíná u vizovického nádraží, pokračuje podél trasy původně plánované dráhy a končí v obci Lutonina. V budoucnu se počítá s rozšířením směrem na Zádveřice podél toku Lutoninky a dále k propojení až sedmi obcí mikroregionu Vizovicko.
Je cyklostezka vhodná pro elektrokola a rodiny s dětmi?
Ano, naprosto. Stezka je smíšená pro chodce i cyklisty, široká tři metry a má kvalitní asfaltový povrch. Díky tomu, že vede po bývalém železničním náspu, jsou stoupání velmi pozvolná — ideální pro rodiny s dětmi, seniory i jezdce na elektrokolech. Na trase je zastřešená odpočívka, kde si můžete udělat přestávku.
Kde lze ve Vizovicích zaparkovat a jak se na stezku dostanu?
Parkování je možné u vizovického nádraží, odkud stezka začíná. Vizovice jsou také dostupné vlakem na trati Otrokovice–Vizovice — stanice Vizovice je přímo na začátku cyklostezky. Pokud přijíždíte autem, lze využít i parkoviště na Masarykově náměstí, odkud je to k začátku stezky jen několik minut chůze či jízdy.
