Rozvodí dvou moří a hranice dvou zemí na kole: Nová cyklostezka u Svitav skrývá altán, kde voda teče do dvou světových oceánů

Cyklostezka, která má příběh

Svitavy nejsou sice Praha ani Brno, ale v oblasti cyklistické infrastruktury předbíhají mnohá větší města. Nová cyklostezka do Koclířova měří přes 3 kilometry a propojuje krajské město se sousední obcí podél silnice I/34. Stavba, jejíž celkové náklady dosáhly 32,5 milionu korun (přičemž 27,6 milionu pokryla dotace z Integrovaného regionálního operačního programu EU), vznikla po letech příprav a diskusí o bezpečnosti cyklistů a chodců na frekventované silnici.

Cyklostezka začíná na křižovatce ulic Olomoucká a Průmyslová ve Svitavách a vine se směrem na jihovýchod. V místě vodárny se odkláníá od silnice do volnějšího terénu, aby nakonec v Koclířově navázala na cyklotrasu č. 4044. Povrch je asfaltový — tedy bez problémů zvládnutelný jakýmkoli e-bikem, ať už městskou trekou, gravelem nebo horským kolem.

Drobná výzva čeká cyklisty u podchodu pod obchvatem, kde je kvůli šířce průchodu nutné slézt z kola. Jde o jedinou komfortní výhradu na jinak plynulé a příjemné trase.

Altán na místě, kde se dělí světy

Srdcem celého projektu je však dřevěný altán, který projektanti umístili na přesné místo, kde se kříží dvě symbolické hranice.

Za prvé jde o historickou zemskou hranici mezi Čechami a Moravou — jinak neviditelnou, dnes vnímatelnou jen z historických map a starých hraničníků. Za druhé, a to je teprve fascinující, tudy prochází evropské rozvodí mezi povodím Severního a Černého moře. Voda, která zde spadne na zem, se vydá dvěma zcela odlišnými cestami k oceánu — část teče severozápadním směrem přes Labe do Severního moře, část jihovýchodně přes Moravu a Dunaj do Černého moře.

Architekti altánu tento fenomén ztvárnili s vtipem: střecha pavilonu je záměrně navržena tak, aby dešťová voda stékala na dvě různé strany — jedna polovina střechy odvodňuje do severního povodí, druhá do jižního. Stačí sedět v altánu za deště a doslova vidět, jak se voda rozděluje na cestě ke dvěma různým mořím.

Jde o detail, který z obyčejné cyklostezky dělá cíl s vlastním příběhem. Místo, kam cyklisté přijedou nejen proto, že tudy cesta vede, ale proto, že je tam co zažít a pochopit.

Alej stromů jako živá stěna

Projekt nepřinesl jen asfalt a svodidla. Podél celé trasy bylo vysázeno 130 listnatých stromů, které ve výhledu deseti let vytvoří plnohodnotnou alejí — přírodní stínění pro cyklisty v letním vedru, zásobárna vody a útočiště pro ptáky a hmyz.

V době, kdy klimatická změna přináší do českých měst stále agresivnější vlny veder, nejde o pouhý estetický prvek. Zelené koridory podél cyklistické infrastruktury jsou investicí do komfortu jízdy, která se zúročí právě v nejpalčivějších letních měsících — tedy tehdy, kdy je e-bike jako dopravní prostředek nejatraktivnější.

Rostoucí síť: Litomyšl, Osík, Dolní Újezd

Cyklostezka Svitavy–Koclířov není osamělým projektem. Je součástí širšího plánu, jak v regionu vybudovat bezpečnou síť tras, která umožní lidem jezdit do práce, do školy i na výlety bez konfrontace s kamiony a osobními auty.

Okolní obce si vzaly příklad. Na začátku května 2026 byla otevřena cyklostezka Litomyšl–Osík o délce 1,5 kilometru za 15 milionů korun, vedoucí od sportoviště Wembley v Litomyšli ke vchodu do Osíku. Stavba trvala od loňského srpna, po kolaudaci v květnu je teď plně v provozu a po jejím obvodu bylo vysázeno dalších 29 stromů a 59 keřů.

Mezičlánkem mezi Litomyšlí a Svitavami má být plánovaná cyklostezka Osík–Dolní Újezd o délce zhruba jednoho kilometru s rozpočtem kolem 16 milionů korun. Obec Dolní Újezd čekala na dotační rozhodnutí — a na vině byl paradoxně jiný stavební gigant: výstavba dálnice D35, kvůli jejímuž stavebnímu provozu kamiony denně ohrožují cyklisty na dosavadní silnici. Cyklostezky v regionu jsou z části financovány právě jako kompenzace za dopady dálniční výstavby na místní komunity.

Až bude celý řetězec dokončen, budou moci cyklisté jet bezpečně z Litomyšle přes Osík, Dolní Újezd, Svitavy až do Koclířova — a napojit se na širší cykloturistickou síť. Na elektrokole jde o vzdálenost, kterou zvládnete bez jediné zastávky u nabíječky.

Proč právě e-bike?

Trasa Svitavy–Koclířov je relativně nenáročná — vede vesměs po mírně svažitém terénu bez výrazných výšlápů. Pro e-bikery je to ideální scénář: motor pomáhá tam, kde je to příjemné, nikoliv nutné. Přesto elektroasistence mění charakter výletu — místo soustředění na šlapání máte čas vnímat okolní krajinu, zastavit u altánu, přečíst si informační tabule nebo prostě zpomalit a nechat se pohltit alejí ještě mladých, ale rychle rostoucích stromů.

Pro každodenní dojíždění do svitavských podniků nebo ze Svitav do přilehlých obcí nabízí nová stezka alternativu, která dřív neexistovala. Přidat elektropohon znamená, že si svitavský zaměstnanec může přijet do práce v obleku, bez potu a bez zpožďování od autobusů stojících ve frontách v dopravní špičce.

Kdy vyrazit?

Letní sezóna 2026 je ideálním časem pro první průjezd. Stromy jsou ještě mladé, takže stín je spíše symbolický, ale výhledy do okolní zemědělské krajiny jsou otevřené. Na podzim, až listí začne žloutnout, se z trasy stane skutečná fotografická destinace.

Svitavy leží přibližně hodinu jízdy autem od Brna, Pardubic i Olomouce — skvělá vzdálenost na jednodenní výlet kombinující návštěvu historického centra města s projížďkou po nové stezce. Altán u rozvodí je přirozenou cílovou točnou, od níž se dá pokračovat po cyklotrasen č. 4044 dál do Koclířova a okolí.