Starobylá cesta z dob Marie Terezie znovu ožívá: Cyklostezka z Polešovic do Moravského Písku konečně spojí vinařské kraje

Cesta, která pamatuje císařovnu

Když se v prosinci 2021 otevřel první úsek cyklostezky z Polešovic směrem k Moravskému Písku, málokdo tušil, že kola kloužou po stopách starých formanských vozů. „Je to nejjednodušší řešení, hlavně kvůli majetkovým poměrům. Vykupovali jsme jen tři pozemky, abychom se vyhnuli vysázenému biokoridoru. Jinak všechny pozemky historicky patří obci," vysvětlil tehdy starosta Polešovic Michal Zapletal pro iDobryDen.

Právě tahle historická kontinuita dává nové cyklostezce zvláštní punc. Zatímco mnoho moderních cyklotras vzniká na zelené louce, tady inženýři jednoduše okopírovali trasu, která fungovala po staletí. Od polešovických rybníků za fotbalovým hřištěm až po hranici katastru — 1,2 kilometru asfaltu, který vypráví příběh starý skoro tři sta let.

Silnice, kde cyklista neměl šanci

Kdo někdy jel po silnici II/427 mezi Polešovicemi a Moravským Pískem, ví, o čem je řeč. Úzký profil silnice, nulová krajnice a těžká nákladní doprava. Situace se dramaticky zhoršila v době, kdy se na tuto trasu přesunula další doprava kvůli opravám v blízkých Kunovicích, ve Veselí nad Moravou na hlavním tahu I/55 a kvůli budování nového úseku dálnice D55.

„Z pohledu cyklisty je jízda po silnici II/427 cestou sebevrahů. Mezi Polešovicemi a Moravským Pískem jde o nejnebezpečnější úsek. Jel jsem tudy na kole jedenkrát, což mi stačilo," popsal pro Hodonínský deník místní cyklista Vojtěch Bártek z Veselí nad Moravou.

A nebyl sám. Desítky cyklistů ročně riskovaly, protože jinudy prostě nevedla cesta. Pro majitele elektrokol, která na Slovácku zažívají v posledních letech boom, byla absence bezpečné spojnice o to palčivější — e-bike láká k delším výletům, ale když vás uprostřed vinařské krajiny čeká smrtelně nebezpečný úsek, nadšení rychle vyprchá.

1,2 kilometru za 6,8 milionu — a 85 % zaplatil stát

Polešovický úsek cyklostezky přišel na 6,8 milionu korun, přičemž drtivou většinu — 85 procent — pokryla dotace ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI). Pro městys s přibližně dvěma tisíci obyvatel by bez ní byla stavba prakticky nerealizovatelná. „Kdybychom neuspěli v dotačním řízení, zůstane další rok jen na papíře," přiznal starosta Zapletal.

Trasa odstartovala u Polešovických rybníků a končila — ironicky — na hranici katastru, uprostřed pole. Zlínský kraj měl hotovo, Jihomoravský se teprve chystal. „Sousedé zatím neměli stezku jako prioritu, měli jiné velké investiční výdaje, ale co mám zprávy, tak se v příštím roce pustí do projektování navazující trasy," uvedl Zapletal už při otevření prvního úseku.

A skutečně — Moravský Písek se do věci opřel. V rozpočtu vyčlenil 2,5 milionu korun na více než půlkilometrovou etapu, která měla pokračovat od krajských hranic dál. „Jde o navázání na cyklostezku od Polešovic, ať neskončí v půli a někde v blátě. Následně chceme pokračovat okolo Kladíkova," přiblížil starosta Moravského Písku Leoš Filípek. Obec připravila výběrové řízení s cílem mít úsek hotový do léta 2022.

Proč to trvalo tak dlouho

Celá cyklostezka má v konečné podobě měřit bezmála 4 kilometry, z toho na polešovické straně leží jen 1,2 kilometru. Zbytek připadá na katastr Moravského Písku, kde stezka musí „objet" lesy podél Kladíkovského potoka. I tady zkopírovala původní historickou cestu — výhoda, protože pozemky patřily obci a odpadlo složité vykupování.

Projekt se ale protahoval. Na vině byla nejen finanční náročnost, ale i fakt, že Moravský Písek jako menší obec (přibližně 2 000 obyvatel) musel řešit jiné investiční priority. Pro představu: první veřejné debaty o propojení obou obcí cyklostezkou sahají až do roku 2017, kdy Slovácký deník informoval o záměru pod heslem „Nová cyklostezka by mohla spojit Polešovice s Moravským Pískem". Od nápadu k realizaci tak uběhlo téměř deset let — typický příběh české cyklistické infrastruktury.

Elektrokolo jako ideální parťák pro Slovácko

Nová cyklostezka není jen spojnicí dvou obcí. Zapadá do širší mozaiky Moravských vinařských stezek, které se vinou krajinou mezi vinohrady, vinnými sklepy a historickými městy. Oblast mezi Bzencem, Polešovicemi, Uherským Hradištěm a Veselím nad Moravou patří k cyklisticky nejatraktivnějším regionům Česka — a právě elektrokola tady nacházejí ideální terén.

Proč? Slovácko není rovina. Kopce mezi vinicemi, stoupání k rozhlednám a delší přesuny mezi jednotlivými vinařskými obcemi — to všechno na klasickém kole znamená solidní dávku potu. S elektrokolem si trasu užijí i rekreační cyklisté, rodiny s dětmi nebo senioři, pro které by jinak byla krajina nedostupná. A teď navíc bez rizika, že je na silnici II/427 smete kamion.

Polešovice navíc plánují pokračovat. „Do budoucna zvažujeme cyklostezku směrem na Boršice," naznačil Zapletal. Pokud se podaří všechny plánované úseky propojit, vznikne souvislá síť, která umožní bezpečně projet Slovácko na kole prakticky od Bzence až po Uherské Hradiště.

Konec riskování, začátek nové éry

Na jaře po dokončení prvního úseku Polešovičtí kolem stezky vysadili zeleň, nainstalovali altán, lavičky a odpadkové koše. Z obyčejné dopravní spojky se stalo místo k odpočinku. Cyklostezka, která začínala jako „cesta nikam" končící uprostřed pole, dnes postupně získává smysl — a hlavně pokračování.

Pro místní obyvatele jde o víc než jen o asfaltový pás. Je to návrat k původnímu účelu staré domanské cesty: bezpečně spojovat lidi, obce a krajinu. Akorát místo formanských vozů po ní dnes jezdí elektrokola. A jestli něco dokazuje, že se Česko mění k lepšímu, pak právě tohle — že cesta stará tři sta let dostala druhou šanci. A že tentokrát už nikdo nemusí riskovat život, aby se dostal z bodu A do bodu B.