Politika, nebo frustrace z bezohledné jízdy?
Na množící se případy poškozených elektrokol upozornil plzeňský náměstek primátora pro dopravu Aleš Tolar. V posledních týdnech podle něj přibývá záměrně poničených strojů, které technici nacházejí s prořezanými či propíchanými pneumatikami. Vzhledem k rozsahu škod náměstek na sociálních sítích nadnesl otázku, zda za útoky nestojí předvolební boj a snaha projekt zdiskreditovat, jak informoval regionální server Plzeň.cz.
Reakce plzeňské veřejnosti v diskusích však vykreslují mnohem komplexnější obrázek. Obyvatelé města sice vandalismus odsuzují, zároveň však upozorňují na stupňující se napětí mezi chodci a uživateli sdílené mobility. Řada incidentů totiž pramení z bezohledného chování jezdců, kteří se na těžkých elektrokolech proplétají vysokou rychlostí po pěších zónách a úzkých chodnících, mnohdy bez přileb nebo po požití alkoholu.
Milion kilometrů za čtyři měsíce: Technika dostává zabrat
Kromě úmyslného poškozování se plzeňská flotila potýká s enormním provozním vytížením. Podle zveřejněných údajů najela sdílená elektrokola v Plzni za pouhé čtyři měsíce přes 1 000 000 kilometrů. Některé nejvytíženější kusy mají na tachometru zaznamenáno více než 5 000 km v režimu neustálého předávání z ruky do ruky.
V městském provozu s častými rozjezdy, přejížděním obrubníků a brzděním jde o extrémní zátěž, která klade vysoké nároky na servisní středisko. Právě specifika sdílených strojů — jako jsou odolné bezdušové či vyztužené pláště, integrované motory v náboji či středové jednotky a masivní hliníkové rámy — musí čelit zacházení, kterému by běžná soukromá městská elektrokola byla vystavena jen stěží.
Zástupci města odmítají tvrzení, že by servis kol selhával. Údržba probíhá nepřetržitě, avšak kombinace mechanického opotřebení z intenzivního provozu a souběžných vandalských útoků kapacity servisu citelně vytěžuje.
Problém sdílené mobility: Chybějící infrastruktura i respekt
Situace v západočeské metropoli není ojedinělá, podobnými fázemi si prošla řada evropských velkoměst. Sdílená mikromobilita přináší rychlou a ekologickou alternativu k automobilům a městské hromadné dopravě, naráží však na dva hlavní limity:
- Nedostatečná cyklistická infrastruktura: Pokud v ulicích chybí oddělené cyklostezky a bezpečné cyklopruhy, jezdci na elektrokolech přirozeně utíkají z nebezpečné vozovky mezi chodce na chodníky, kde vznikají kolizní situace.
- Vymáhání pravidel silničního provozu: Jezdec na elektrokole je z hlediska zákona cyklistou. Platí pro něj zákaz jízdy po chodníku (pokud není označen jako stezka pro chodce a cyklisty) i zákaz požívání alkoholu před jízdou. Nedostatečné kontroly ze strany městské policie vedou u části uživatelů k pocitu anonymity a beztrestnosti.
Plzeňská zkušenost ukazuje, že úspěch městského bikesharingu nezávisí pouze na počtu nasazených bicyklů v ulicích, ale především na nastavení jasných pravidel parkování, důsledné kontrole a budování bezpečné dopravní infrastruktury, která oddělí rychlý cyklistický provoz od pěších.
Smí se na sdíleném elektrokole jezdit po chodníku?
Ne. Elektrokolo splňující normu EPAC je z hlediska české legislativy považováno za běžné jízdní kolo. Jízda po chodníku je zakázána všem cyklistům starším 10 let, s výjimkou úseků označených dopravní značkou jako stezka pro chodce a cyklisty.
Jaké sankce hrozí za jízdu na sdíleném elektrokole pod vlivem alkoholu?
Na cyklisty i uživatele elektrokol se vztahuje nulová tolerance alkoholu. Při pozitivní dechové zkoušce hrozí ve správním řízení pokuta v řádu tisíců až desítek tisíc korun, a to i přesto, že cyklistovi nelze odebrat řidičský průkaz na motorová vozidla.