Vize pražských „metrostezek“: Jak vznikal systém nadřazených cyklotras a co čeká trasu A 3

Od turistického značení k promyšlenému rastru

Když se v 90. letech v Praze začínalo s vyznačováním prvních cyklistických tras, šlo především o víkendovou rekreaci. Trasy nesly zkratky městských částí (například SM-LE či ÚJ-BR) a vedly tam, kde byl zrovna volný průjezd, nejčastěji v údolích podél potoků. Pro každodenní dojíždění do zaměstnání či škol však takové trasy nabízely jen minimální využití.

Zásadní změna přišla po roce 2003. Jak ve svém vzpomínkovém seriálu na serveru Městem na kole popisuje dopravní expert Vratislav Filler, město v roce 2006 zavedlo přehledný systém s písmenem „A“ a logickou strukturou:

• A 1 a A 2: dvě základní páteřní trasy kopírující levý a pravý břeh Vltavy,
• A 10 až A 18: levobřežní radiály směřující podél údolí a potoků,
• A 20 až A 28: pravobřežní radiály,
• A 31 až A 44: tangenciální propojení vedená přibližně rovnoběžně s řekou,
• Trojciferné trasy: doplňková a napojovací síť v jednotlivých čtvrtích.

Rok 2019 a zrod nadřazených drah: Inspirace ze zahraničí

S postupným nárůstem počtu cyklistů a prudkým rozvojem elektrokol přestával původní model stačit. Ukázalo se, že integrovat cyklisty do rušných ulic bez fyzického oddělení neposkytuje dostatečný pocit bezpečí méně zkušeným jezdcům. Vznikla tak myšlenka nadřazených cyklotras s čísly A 1 až A 10, inspirovaná například londýnskými „Cycle Superhighways“ nebo dánskými cyklodálnicemi.

Tyto trasy měly sloužit jako páteřní dálkové magistrály s vysokým standardem: široký asfaltový povrch, oddělení od pěších i automobilového provozu a minimální zdržení na světelných křižovatkách. Mezi klíčové projekty schválené Radou hlavního města Prahy v únoru 2019 patřily:

• Trasa A 3 (Vršovická drážní promenáda): propojení ze Smíchovského nádraží přes Vršovice, Strašnice až do Dolních Měcholup, využívající opuštěné železniční těleso.
• Trasa A 5 (Hloubětínská drážní stezka): spojení Hlavního nádraží přes Krejcárek a Libeň do Dolních Počernic.
• Trasa A 6 (Kladenská drážní stezka): vedená od Vltavské v koridoru modernizované trati na Kladno a letiště.
• Trasa A 9 (Severovýchodní cyklomagistrála): rychlé propojení z Krejcárku směrem na Černý Most a Horní Počernice.
• Okružní trasa A 0: vnější okruh Prahou, dříve značený jako A 50.

Proč jsou nadřazené trasy zásadní pro dojíždění na elektrokole

Rozmach elektrokol v posledních letech posunul hranici běžné dojezdové vzdálenosti z 5 až 7 kilometrů na 15 až 25 kilometrů. Pro obyvatele okrajových částí metropole i přilehlých středočeských obcí se tak moderní městské elektrokolo stalo plnohodnotnou alternativou k autu či přeplněné hromadné dopravě. V členitém pražském terénu motorová asistence spolehlivě maže převýšení, naráží však na stav infrastruktury.

Při cestovní rychlosti okolo 20 až 25 km/h potřebují jezdci na elektrokolech předvídatelný profil trasy bez nebezpečných obrubníků, úzkých průjezdů a nepřehledného křížení s chodci. V roce 2022 schválené Standardy aktivní mobility proto pro nadřazené trasy stanovily přísnější požadavky na velkorysé šířkové uspořádání i povrchy, které mají zajistit plynulý a bezpečný provoz.

Realita zaostává za plány: Kdy se dočkáme ucelených úseků?

Zatímco na papíře a v koncepčních mapách vypadá síť nadřazených tras uceleně, v terénu cyklisté stále narážejí na desítky nedokončených úseků a slepých míst. Příprava velkých infrastrukturních staveb, jako je například přeměna bývalé železniční trati ve Vršovicích na drážní promenádu, naráží na zdlouhavé majetkoprávní vztahy a povolovací procesy.

Kvalitní příměstské a městské cyklostezky jsou přitom pro udržitelnou mobilitu v hlavním městě nepostradatelné. Propojení chybějících kilometrů na trasách A 3, A 6 či A 9 určí, zda Praha v následujících letech nabídne bezpečné zázemí pro každodenní ekologickou dopravu, nebo zda cyklistika zůstane doménou odvážnějších jezdců.