Shrnutí v bodech
- Trasa měří celkem 81 kilometrů z nádraží Haugastøl přes horské sedlo až k fjordu ve Flåmu.
- Z výchozího bodu v 1000 metrech stoupá cesta více než 30 kilometrů do nadmořské výšky 1300 metrů.
- Sezóna trvá obvykle pouze od začátku července do října, ročně tudy projede na 25 000 cyklistů.
Bývalá zásobovací cesta stavitelů železnice
Rallarvegen vznikla na přelomu 19. a 20. století jako servisní komunikace při budování slavné horské dráhy Bergensbanen spojující Oslo s Bergenem. Dělníci, kterým se v norštině říkalo rallare, po ní koňskými povozy naváželi materiál v náročném terénu. Výstavba probíhala v letech 1898 až 1902. Dnes slouží jako populární šotolinová magistrála, která cyklisty provede kolem ledovce Hardangerjøkulen, desítek horských jezer a divokých vodopádů.
Výpravu po této trase popsal redaktor Lukáš Dittrich v reportáži pro server Fotr na tripu. Zkušenost ukázala, že ačkoli povrch tvoří zpevněný štěrk a stoupání z východní strany nebývá extrémně prudké, dlouhý táhlý profil dá jezdcům zabrat. Z výchozí stanice Haugastøl, ležící v nadmořské výšce přibližně 1000 metrů, se šlape více než 30 kilometrů nepřetržitě do kopce až do nejvyššího bodu u jezera Fagernut ve výšce zhruba 1300 metrů.
Podmínky diktuje arktické klima
Díky své poloze v centrálním Norsku panuje na náhorní plošině drsné severské podnebí. Běžná cyklistická sezóna je zde proto velmi krátká. Oficiální doporučení místních správců uvádějí sjízdnost zpravidla od začátku července do října. V červnu zůstávají v nejvyšších polohách mezi stanicemi Finse a Hallingskeid ležet rozsáhlá sněhová pole, která vyžadují přenášení kol nebo využití vlaku.
Zahraniční i čeští cestovatelé upozorňují na rychlé změny počasí. Teploty mohou i uprostřed léta klesnout k bodu mrazu. Vybavení do deště, teplé funkční vrstvy a plné zimní rukavice jsou pro bezpečnou jízdu nezbytností. V odlehlejších úsecích navíc zcela chybí mobilní signál.
Jak zvládnout trasu na elektrokole
Pro horská a trekingová elektrokola představuje Rallarvegen atraktivní terén. Šotolinový povrch vyžaduje pláště s hrubším vzorkem a spolehlivé hydraulické brzdy, zejména při závěrečném sjezdu z Myrdalu do Flåmu, kde cesta prudce klesá v jednadvaceti ostrých serpentinách až na úroveň moře.
Při plánování trasy na elektrokole je nutné pečlivě hospodařit s kapacitou akumulátoru. Neustálé stoupání z Haugastølu proti větru a v nízkých teplotách spotřebovává energii výrazně rychleji než běžné vyjížďky po českých cyklostezkách. Pro celodenní výlet bez možnosti dobíjení je vhodná baterie s kapacitou alespoň 625 až 750 Wh, případně externí přídavný akumulátor. Kdo hledá vhodné vybavení na podobné horské přejezdy, může prozkoumat horská elektrokola se středovým motorem, která nabízejí stabilní trakci na sypkém povrchu.
Zásadní výhodou trasy je souběžně vedoucí železnice. Vlaky Bergensbanen zastavují v Haugastølu, Ustaosetu, Finse i Myrdalu a běžně přepravují jízdní kola. Cyklisté tak mohou vyrazit z Haugastølu, v případě vybití baterie nebo zhoršení počasí ukončit etapu ve Finse a vrátit se k autu pohodlně po kolejích. Pro návrat z cílového Flåmu zpět do hor slouží známá železnice Flåmsbana, která překonává téměř 860 výškových metrů na pouhých dvaceti kilometrech trati.
Lze podél trasy Rallarvegen dobíjet elektrokolo?
Možnosti dobíjení jsou velmi omezené. Zásuvku lze po dohodě využít v horských hotelích a na nádražích v Haugastølu, Finse nebo Myrdalu. Většina úseku však prochází neobydlenou divočinou bez elektrické sítě, proto je nutné vyrazit s plně nabitou baterií a hospodárným režimem asistence.
Je nutné rezervovat převoz elektrokola ve vlaku předem?
Ano, norský železniční dopravce vyžaduje pro převoz jízdních kol na trati Bergensbanen i Flåmsbana včasnou rezervaci cyklistického lístku. Kapacity vlaků v hlavní letní sezóně bývají rychle vyprodané.
